Ó radostné světlo svaté slávy nesmrtelného Otce, nebeský, svatý, blažený Ježíši Kriste! Když jsme došli k západu slunce a patříme na světlo večera, zpíváme Otci, Synu i Duchu Svatému, Bože! Je spravedlivé, že tě chválíme v každé době prosebnými hlasy, ó Synu Boží, který dáváš život; proto ti celý svět vzdává slávu!
Tak zní starobylý hymnus východních křesťanů Phos hilarion, Světlo něžné, který zpívají či recitují každý den při západu slunce.
Připomínají si tak, že ačkoli nastává tma a noc, křesťané mají i nadále světlo, protože jejich srdce a jejich život osvítil Kristus.
Během adventní doby se bude stále více zkracovat den, kolem nás bude stále více temnoty. Na adventním věnci naopak bude světla přibývat.
Kéž jsou na něm zapalované svíce symbolem narůstajícího světla v našich srdcích a našich životech. Narůstajícího světla Kristova, který znovu přichází, aby si v nás učinil svůj příbytek.
Nebojme se ho pozvat dál a prožívat advent v jeho společenství.
P. Jan Poříz, školní kaplan