Na začátek měsíce října, kdy bývá ještě příznivé počasí, naplánoval pan učitel a náš školní kaplan Jan Poříz pěší trasu přes středohorské vrcholky. Na cestu jsme se vydali v úterý 8. října ráno. Z Kladna jsme se přesunuli vlakem a následně autobusem do obce Třebušín, kde nás čekalo první stoupání na zříceninu hradu Kalich. Už první vrchol nám nabídl krásný výhled do širokého okolí.
Pokračovali jsme Zlatou stezkou Zemí hradů k Sedlu, třetímu nejvyššímu vrcholu Českého středohoří. Výstup to byl vpravdě náročný, poslední kilometr a půl jsme stoupali velmi strmě a členitý terén nám výšlap značně stěžoval. Někteří vyběhli kopec jako kamzíci, jiní museli cestou oddychovat, ale Sedlo jsme pokořili všichni!
Na vrcholku jsme si museli pořádně odpočinout a občerstvit se. Výhled shora do podzimní krajiny stál opravdu za to. Sestup z vrcholu nebyl o nic méně náročný, úlomky břidlic a spadané listí nás nutily k ostražitosti. Naše putování jsme v úterý zakončili v kempu Levínský kocour. Hustá gulášová polévka přišla vhod. Síly jsme načerpali znovu rychlostí blesku a do večerky jsme si ještě stihli zahrát ping-pong.
Druhý den brzy ráno jsme se vydali dál po Uhelné naučné stezce Lovečkovice a naším prvním cílem byla Víťova rozhledna. Počasí nám ten den přálo ještě více, mohli jsme se tedy pokochat nádhernými výhledy na další vrcholky a údolí, částečně osvícené sluncem a částečně zahalené bílými mraky. Dohlédli jsme i na Sedlo, kde jsme se předchozí den tolik zapotili. Pokračovali jsme už téměř po vrstevnici na Bukovou horu a dál už nás čekal jen táhlý sestup dolů k řece Labi a oběd. Nutno podotknout, že těch posledních pět kilometrů z kopce už jsme pletli nohama, někteří počítali puchýře a měli jsme i jedny úplně prošlapané podrážky. Ale ten pocit, že jsme překonali sami sebe, ten byl skvělý.
Ve vlaku zpět domů jsme převážně pospávali. Máme krásné zážitky a příště jedeme na výlet zas! Děkujeme, pane učiteli.