„Paní učitelko, máme pro Vás dárek! Dvojitý dárek!“ radostně hlásili šesťáci u dveří sborovny. Z dárku se nakonec doslova vyklubal dárek trojitý, a to pro celou třídu. V naší sklenici se nám z nenápadných housenek vylíhli hned tři nádherní motýlci.
A to byla výzva. Během 30 minut jsme nejen zjistili, jak se motýlci jmenují (dík p. u. Hanke), ale i pochytali nějaký další hmyz, který už známe, na naší zahradě a šli se o naši radost a vědomosti podělit do dalších tříd.
Tři sklenice a v nich . . .
V první je zavíječ zimostrázový, nádherný motýlek, jehož housenky, pokud se přemnoží, dokážou zcela zlikvidovat buxus. Asi tedy pochopíte, že k vypuštění na svobodu nedošlo a místo toho jsme naší třídu nazvali motýláriem. Sice se jeden pokusil emigrovat do páté třídy, ale po domluvě se opět navrátil „domů“.
Mšice, mravenec a larva slunéčka se všichni vešli do druhé sklenice. Mravenci se pečlivě starají o mšice. Mšice, které se živí šťávou z rostlin, jim za to poskytují slaďounkou šťávu medovici. A larva slunéčka, která rozhodně nevypadá jako slunéčko, mšice požírá.
Ve třetí sklenici byla ruměnice pospolná. Všichni ji známe, ale teď už i víme, jak se jmenuje. Výrazné zbarvení říká všem hladovcům: „Mě nežer, jsem jedovatá!“ Ale není. A na toho, komu nepostačí ani toto varování, ještě vypustí pěkný puch. Pokud uvidíte dvě pospolu, páří se. Ta, co vede „vláček“, je samička.
