Vážení rodiče, milí žáci,
paní ředitelka mě požádala, abych se pokusil na školní stránky napsat krátkou úvahu o postní době.
Protože homilie obsahuje pár podnětů, které může využít vlastně kdokoliv, dovolil bych si ji předložit i Vám. Zároveň bych Vám všem chtěl popřát, aby pro Vás postní doba mohla být, i v současné nelehké situaci, časem ztišení a prohloubení společenství s Bohem.
Dnes, na začátku postní doby, je tady v kostele hodně dětí ,a tak jsem doslova v „pokušení“ nechat děti na něco se ohledně postní doby zeptat, tak jako to děláváme na hodině náboženství. Děti totiž obvykle mívají hodně zvídavé, a dokonce i pochybovačné otázky, které mám docela rád. Víte proč? No, protože vždycky, když nás přepadá nějaká pochybnost, je to pro nás vlastně příležitost, abychom věcem lépe porozuměli.
Před lety mi položil otázku ministrant, který se snažil brát postní dobu hodně vážně a na popeleční středu den jedl jen suchý chleba a pil trochu vody.
Pak přišel na mši a měl misál. A hned jak ho otevřel, tak jsem se modlil slovy, která zazněla i dnes:
Bože, dej, ať nás posilní dnešní půst,
kterým zahajujeme úsilí o svou duchovní obnovu,
abychom se naučili sebeovládáním
statečně přemáhat zlo a konat dobro.
Po mši přišel a říkal mi: „Co znamenají slova Bože, dej, ať nás posilní dnešní půst? Já mám dojem, že mě půst spíš oslabil, skoro ani dneska neunesu ten misál. Zdá se mi, že by mě posílila spíš svíčková nebo řízek.“
A tak jsme si spolu na chvilku sedli a já jsem se mu snažil vysvětlit smysl postní doby. Ten se totiž ani zdaleka netýká pouze našeho vztahu k jídlu. Spočívá spíše v dalších věcech, které zazněly v té modlitbě z misálu a které onen ministrant přeslechl, protože myslel na svůj hlad, na svíčkovou a na řízek. Protože se to klidně mohlo stát i nám dnes, přečtu raději modlitbu ještě jednou:
Bože, dej, ať nás posilní dnešní půst,
kterým zahajujeme úsilí o svou duchovní obnovu,
abychom se naučili sebeovládáním
statečně přemáhat zlo a konat dobro.
Smyslem postní doby je tedy naše duchovní (vnitřní) obnova spojená se sebeovládáním, které nám má pomoct přemáhat zlo a konat dobro.
„Postit se“ tedy znamená učit se sebeovládání v těch věcech, kde vnímám, že mi nejvíc chybí. Pro mlsouny to může být jídlo. Pro „pařmeny“ (omlouvám se za ten výraz) v používání mobilu, tabletu nebo počítače. Pro nás starší třeba v ovládání myšlenek a slov, kterými se obracíme ke svým bližním.
Proč ale všechno toto úsilí? Nikoli proto, abychom si řekli: „Zvládli jsme to, jsme dokonalí.“ Nebo naopak: „Nezvládli jsme to, nejsme k ničemu.“ Jde opravdu pouze o to, abychom mohli lépe konat dobro – mít srdce otevřenější pro Boha a laskavější pro lidi kolem nás.
Kéž by se nám tedy dařilo pochopit, k čemu nás Bůh v této postní době inspiruje, v čem se máme učit sebeovládání, kde potřebujeme vnitřní obnovu. A pokud na to přijdeme, snažme se o to opravdu s pomocí Boží. Vždyť Pán Ježíš nám přeci říká jasně: Beze mne nemůžete konat nic.
P. Jan Poříz ocd, školní kaplan