Blíží se Vánoce a s nimi i dárečky, na které se všichni moc těšíme. Pod žádným stromečkem, by neměla chybět knížka. Proto jsme si dnes v sedmé i osmé třídě udělali speciální hodinu a každý, kdo si vzpomněl, donesl svou knížku. Neměly to být obyčejné knížky, ale takové, ke kterým máme zvláštní citovou vazbu nebo jsou něčím výjimečné.
A proč mají být knížky pod stromečkem?
Ježíšku, poslouchej, teda čti, tady jsou důvody, proč mají děti rády své knížky, některé jsem pro Tebe zaznamenala:
… z této knihy si čteme celá rodina a jsme všichni vždy spolu…
… díky této knize jsem začal mít rád čtení…
…tato knížka mi připomíná dědečka, který už s námi není…
…když jsem byla malá, nic jiného jsem neměla, bylo to mé velké vlastnictví…
… je po tátovi, on ji dostal od mámy, vlastně od mé babičky…
… mám památku na školku…
… touto knížkou jsem zjistil, že mám pokrokové rodiče…
… dostal jsem ji, když jsem byl nemocný a mohl jsem v ní číst…
… poslouchal jsem, jak mi z ní máma čítávala…
… je to má první knížka (snad) z druhé třídy, kterou jsem četl…
… má pro mě zvláštní kouzlo a našla jsem ji jednou pod stromečkem…
… mohli jsme z ní číst spolu s mámou…
… mám vzpomínky na Anglii…
Ani nevím, jak vhodně ukončit výčet těchto hlubokých myšlenek našich dětí. Knížky nás obohacují a máme v nich ukryto mnoho vzpomínek a tajemství.
Ježíšku, nezapomeň! Děti rostou a potřebují další knížku pro jinou vzácnou vzpomínku.
První naši sedmáčci:
A tady naši osmáčci:
